Týdenní doby odpočinku

Podle nařízení (ES) 561/2006 článku 8. platí:

Článek 8

1.   Řidič musí dodržovat denní a týdenní doby odpočinku.

2.   V průběhu každých 24 hodin po skončení předchozí denní nebo týdenní doby odpočinku musí mít řidič novou denní dobu odpočinku.

Je-li denní doba odpočinku v průběhu těchto 24 hodin alespoň 9 hodin, ale kratší než 11 hodin, považuje se dotyčná denní doba odpočinku za zkrácenou.

3.   Denní dobu odpočinku lze prodloužit na běžnou nebo zkrácenou týdenní dobu odpočinku.

4.   Mezi dvěma týdenními dobami odpočinku smí mít řidič nanejvýš tři zkrácené denní doby odpočinku.

5.   Odchylně od článku 2, jsou-li ve vozidle přítomni nejméně dva řidiči, musí mít každý z nich denní odpočinek nejméně 9 hodin za každé období 30 hodin od skončení denní nebo týdenní doby odpočinku.

6.   Ve kterýchkoli dvou po sobě následujících týdnech musí mít řidič

  • dvě běžné týdenní doby odpočinku nebo
  • jednu běžnou týdenní dobu odpočinku a jednu zkrácenou dobu odpočinku v celkové délce 24 hodin. Zkrácení však musí být vyrovnáno odpovídající dobou odpočinku vybranou v celku před koncem třetího týdne následujícího po dotyčném týdnu.

Týdenní doba odpočinku musí začít nejpozději po uplynutí šesti 24hodinových časových úseků od skončení předchozí týdenní doby odpočinku.

7.   Každá doba odpočinku vybraná náhradou za zkrácení týdenní doby odpočinku musí bezprostředně navazovat na jinou dobu odpočinku trvající nejméně 9 hodin.

8.   Pokud se tak řidič rozhodne, smí trávit denní dobu odpočinku nebo zkrácenou týdenní dobu odpočinku mimo místo obvyklého odstavení vozidla v zaparkovaném vozidle, je-li vybaveno lehátkem pro každého řidiče.

9.   Týdenní doba odpočinku, která začíná v jednom týdnu a pokračuje do týdne následujícího, může být připojena k jednomu nebo druhému z těchto týdnů, avšak nikoli k oběma.

Uplatnění v praxi

Týdenní dobou odpočinku se rozumí doba souvislého odpočinku v dostatečné délce, která odpovídá alespoň běžné týdenní době odpočinku nebo zkrácené týdenní době odpočinku.

Není pravda, že týdenní doba odpočinku se musí vždy vztahovat na víkendové dny v týdnu.

 

„Běžnou týdenní dobou odpočinku“  se rozumí doba odpočinku v celkovém trvání nejméně 45 hodin. Tato doba odpočinku nesmí být přerušená žádnou jinou činností.

 

„Zkrácenou týdenní dobou odpočinku“ se rozumí doba odpočinku kratší než 45 hodin, která smí být za podmínek stanovených v čl. 8 odst. 6 zkrácena na nejméně 24 po sobě následujících hodin

 

Týdenní doba odpočinku musí začít nejpozději po uplynutí šesti 24hodinových časových úseků od skončení předchozí týdenní doby odpočinku.

 

Řidič skončí týdenní dobu odpočinku. Poté začne novou směnu v pondělí v 10:00 hod. Od té doby mu běží 6×24=144h. Nejpozději po 144  hodinách, což je 6x24h musí zahájit další týdenní odpočinek (tedy v neděli v 10:00) !!

Zároveň je zde dodrženo pravidlo, že:

Ve kterýchkoli dvou po sobě následujících týdnech musí mít řidič

  • dvě běžné týdenní doby odpočinku nebo
  • jednu běžnou týdenní dobu odpočinku a jednu zkrácenou dobu odpočinku v celkové délce 24 hodin. Zkrácení však musí být vyrovnáno odpovídající dobou odpočinku vybranou v celku před koncem třetího týdne následujícího po dotyčném týdnu.

 

Uplatnění v praxi – odstavec 9:

Týdenní doba odpočinku, která začíná v jednom týdnu a pokračuje do týdne následujícího, může být připojena k jednomu nebo druhému z těchto týdnů, avšak nikoli k oběma.

 

Uplatnění v praxi – odstavec 6:

Zkrácení týdenní doby odpočinku musí být vyrovnáno odpovídající dobou odpočinku vybranou v celku před koncem třetího týdne následujícího po dotyčném týdnu.

 

Příklad možného rozložení týdenních dob odpočinku v souladu s nařízením:

Vysvětlení: Týdenní odpočinek 69 hodin provedený v kuse můžeme i tak rozdělit na dva týdenní odpočinky 24+45 hodin. Z celkové délky týdenního odpočinku 69 hodin je do týdne (1) je přidělena část o délce 24h, do týdne (2) je přidělena část o délce 45h. Je tedy splněna podmínka, že oba týdny mají svůj týdenní odpočinek.

Jelikož k týdnu (2) byl přiřazen odpočinek 45h, může být v týdnu (3) týdenní odpočinek zkrácený. Na konci týdne (4) je náhrada z týdne (1) v délce 21 hodin, která je přidělena k běžné týdenní době odpočinku 45 hodin.

V tomto příkladu není porušeno pravidlo týdenních dob odpočinků – ke každým dvěma po sobě jdoucích týdnů je přidělena jedna běžná a jedna zkrácená týdenní doba odpočinku.